Co je biohacking? Zapomeňte na vitamíny

Biohacking ve svém původním významu je aplikace původní hackerské filozofie a přístupu k přírodním vědám, konkrétně buněčné a molekulární biologii, fyziologii a farmakologii. Je spjatý s DIY komunitou, otevřeným přistupem k vědě, datům a znalostem a hlavně -je motivován radostí z objevování.

Původní význam hackingu

Hacking v původním významu neměl nic společného s kyberkriminalitou a prolamováním počítačových systémů. Hacker byl člověk, který se učí chápat technologie a programovat systémy nebo tvořit elektronická zařízení. Naopak to, co si dnešní člověk představí jako pod slovem hacker, tak tomu se tehdy říkalo cracker.

Vrchol éry hackerů byl během 80. let, v éře rozmachu osobních počítačů. Nebylo tolik dostupných zdrojů, nebyl žádný Stack Overflow ani umělá inteligence, bylo minimum literatury a zdrojů. Pokud se tehdy člověk chtěl naučit programovat, musel v nekonečném množství iterací napsat program, najít chybu, opravit ji a spustit znova. Sám, často metodou pokus - omyl. Bylo to o čisté radosti z objevování, ze sebezdokonalování. Pak přišla touha sdílet svobodně poznatky (a zdrojové kódy) s dalšími, podobně zaměřenými jedinci. To je hlavním motorem Open Source, svobodného, dostupného software, od komplexních operačních systémů po drobné mobilní aplikace.

Hacking přirody

Stejně jako původní hackeři poznávali počítačový svět, jiná skupina lidí toužila pochopit ten biologický. Se stejným přistupem jako hackeři k počítačovým systémům, i pionýrští biohackeři se snažili stejným způsobem pochopit fyziologii - od buňky po komplexní organismus.

Svobodně, mimo vědecké laboratoře, s omezenými zdroji. V garážích, domácích pracovnách a sklepích si biohackeři vytvářeli své první laboratoře. Kupovali vyřazené laboratorní vybavení, spoustu věcí si nabastlili svépomocí (například inkubátory nebo termocyklery). A návody sdíleli, aby i ostatní biohackeři mohli těžit z jejich poznatků, a třeba si sestavit doma funkční termocykler.

Spousta biohackerů přišla z komunity softwarových vývojářů a přinesli si s sebou svůj inženýrský přistup. Neučit se teorii, ale rozebrat, pozorovat, modifikovat. A opakovat. Další podstatná skupina biohackerů má skutečně biologický akademický background, ale chce dělat vědu více otevreně a dostupně než v uzavřených laboratořích korporací. Nahlíží na biologii stejně jako na software a hardware - jako na systém a jeho funkce. Jako pro programátory existuje harware a software, pro biohackery je lidské tělo wetware.

Informace chce být svobodná

Tímto heslem se řídila původní komunita hackerů. Tak jako vznikl otevřený software, hnutí biohackerů propaguje otevřenou vědu. Touha objevovat, mít nadšení z nových znalostí a ty sdílet dál. Zadarmo, svobodně, všem.

Pomocí modifikace DNA (a díky Josie (dříve Josiah) Zayner a jeho The Odin projektu) dělat nádherné fluorescentní kultury bakterii (nebo klidně rostliny). S poznatky z elektrotechniky, (elektro)fyziologie a chirurgie vytvářet implantáty, které lidskému tělu dodávají zcela nové smysly - např. North Sense.

A to často mimo korporace, patenty a uzavřené instituce. Veřejně, vsem a zdarma sdílet výsledky svých experimentů, schémata implantátů a přístrojů nebo laboratorní postupy. Jen pro čistou radost z objevování.

Sdílení informací a postupů jsou jedním z pilířu biohackingu. Není to jen o jednotlivcích a jejich garážových labech, ale hodne o komunitě. Kromě různých neformálních konferencí jsou důležitou součástí i komunitní laboratoře a hackerspaces, kam může přijít každý zájemce svobodně poznávat, pomáhat a diskutovat.

Pro prospěch společnosti

Tak jako např. komunita kolem GNU/Linuxu (volně dostupný operační systém, na kterém běží naprostá většina svetové internetové infrastruktury), i biohackeři chtějí být přinosem pro společnost. Jasně, je to o té radosti z objevování, ale není to jen o tom hraní si "do šuplíku". Většina biohackérů se hlasí k transhumanismu (filozofický směr zabývající se vylepšovaní clověka jako jednotlivce i lidstva jako společnosti) a chce být přinosem pro společnost. Přikladem může být Four Thieves Vinegar Collective nebo Open Insulin Project, kteři se snaží o dostupnou variantu EpiPenu nebo inzulínu pro všechny, a ne za paywallem patentů a farmakorporací.

Navzdory punkovému nádechu není biohacking synonymem pro bezhlavé experimentování. Pochopit systém bylo pro hackery vždy důležitější než ho bezmyšlenkovitě měnit. Každý zásah do systému má své důsledky – nejen pro něj samotný, ale i pro systémy, které na něj navazují. A to si biohackeři dobře uvědomují.

Biohacking dnes aneb peníze na prvním místě

Tak jako se změnil výnam původní slova hacker, i význam biohackingu se posunul. V dnešní době se k nelibostí původních biohackerů pod tímto pojmem nazývá to, co by se dalo spíše nazvat well-being nebo quantified self. Optimalizace vlastního životního stylu; např. upravou spánkového režimu nebo konzumací nejrůznějších nutraceutik (doplňků stravy). Sice to principiálně vychází z biohackingového přístupu, ale tak jako použivání PC nedělá člověka programátorem, tak ani konzumování doplňků stravy nebo ledová sprcha ho nedělá biohackerem. Moderní "biohacker" je většinou pouhý uživatel/konzument, bez hlubšího pochopení biologie a principů, na jakých to funguje.

Je to trendy, je to zajímavé - s vynáší to. Spousta firem a jedinců těží z neutuchajícího zájmu o tyto trendy, a tak je trh zaplaven nepřebernou nabídkou nejrůznějších předražených doplňků stravy nebo různých kurzů a seminářů.

A to jde proti všemu (bio)hackerskému - proti svobodě informací, bez pochopení systémů a souvislostí. A hlavně - proti svobodnému, antikapitalistickému duchu garážovýh labů.

Fuck business, pojďme dělat vědu.